Babočkovití

Nymphalidae

Počet druhů na světě (v ČR): 5 000 (41)

Rozpětí křídel: až 200 mm (v ČR do 85 mm)
největší na světě je Morpho hecuba, největší v ČR je § Bělopásek topolový (Limenitis populi)

Znaky: Zástupci této čeledi bývají spíše větší motýli. Typické jsou pro ně zakrnělé končetiny prvního páru, které se podobají kartáčům a motýli je nepoužívají k chůzi. Tykadla jsou kyjovitá, tj. na konci rozšířená. Vrchní strana křídel bývá pestřeji zbarvená, zatímco spodní nenápadně, aby byl motýl, když složí křídla, nebyl snadno viděn. Rozeznáváme několik skupin: babočky, hnědásky, perleťovce, batolce a bělopásky. Perleťovci se vyznačují světlými - perleťovými - skvrnami na spodní straně křídel. Na svrchní straně se mohou podobat s některými hnědásky, ti ale bývají tmavší a menší. Na křídlech samců batolců lze zase vidět modrý nebo fialový kovový lesk.

Stanoviště: Otevřená krajina, okraje lesů a paseky. Některé druhy se vyskytují v horách až do nadmořské výšky přes 2000 m.

Aktivita: Aktivní jsou ve dne.

Potrava: Housenky jsou často polyfágní, tj. v potravě nejsou příliš vybíravé a živí se více druhy rostlin. Motýli rádi sají na bodlákovitých i jiných rostlinách a také na spadlém a hnijícím ovoci.

Rozšíření (výskyt): celosvětový, největší druhové bohatství je v tropech

Rozmnožování a vývoj: Samice kladou vajíčka jednotlivě nebo ve skupinách na rostliny nebo do jejich blízkosti. Housenky jsou buď lysé a vpředu i vzadu se jejich tělo zúžuje a na hlavě mají dva "rohy", kterými připomínají slimáky (batolci) anebo jsou válcovité s několika řadami trnovýtých výběžků (babočky, perleťovci a hnědásci). Bělopásci mají housenky s několika výběžky na hrudi. U některých druhů žijí housenky ve skupinách. Kuklí se na rostlinách, zavěšeny hlavou dolů. Kukly mají často různé trny či výběžky a také lesklé kovové skvrny. Přezimují housenky, kukly nebo dospělci, v závislosti na druhu. V ČR mívá řada druhů dvě generace do roka.