Okáčovití

Satyridae

Počet druhů na světě (v ČR): 3000 (30)
Pozn. V současné době se obvykle okáčovití řadí mezi babočkovité jako podčeleď, ovšem pro větší přehlednost jsou zde uvedeni samostatně.

Rozpětí křídel: až ? mm (v ČR do 80 mm)
největší v ČR je Okáč medyňkový (Hipparchia fagi)

Znaky: Pro tuto čeleď menších až středně velkých motýlů je typické málo nápadné zbarvení křídel v odstínech hnědé, okrové či červenohnědé s kruhovými skvrnami - očkama, podle nichž dostali motýli české jméno - na obou stranách křídel, obvykle při jejich vnějším okraji. Tykadla jsou jemná a krátká, na konci kyjovitě rozšířená. První pár nohou je u obou pohlaví úplně zakrnělý.

Stanoviště: Louky a světlé lesy. Některé druhy se vyskytují i vysoko v horách.

Aktivita: Motýli jsou aktivní ve dne, housenky v noci.

Potrava: Housenky se živí především různými druhy travin.

Rozšíření (výskyt): celosvětový, často typičtí pro horské a chladnější oblasti

Rozmnožování a vývoj: Tělo housenek se ke konci zúžuje a je zakončeno párem hrotů, což jsou přeměněné pošinky. Housenky jsou často pruhované a lysé případně řídce ochlupené. Kuklí se buď na rostlinách v zavěšené kukle nebo na zemi. Přezimují obvykle ve stadiu housenky. Okáči mají nejčastěji jednu generaci do roka, ovšem druhy žíjící v teplých oblasech mají i 2-3 generace, zatímco vysokohorské druhy mají jen jednu generaci za dva roky.