Lišajovití

Sphingidae

Počet druhů na světě (v ČR): 1 200 (19)

Rozpětí křídel: až 175 mm (v ČR do 140 mm)
největší na světě je Cocytius antaeus, největší v ČR je Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos)

Znaky: Tito motýli mají nezaměnitelný vzhled s robustním tělem a úzkými aerodynamickými křídly. Přední křídla mívají nenápadné zbarvení a v klidu skrývají často nápadná zadní křídla. Mají také dobře vyvinutý, někdy velmi dlouhý (až 15 cm) tuhý sosák, kterým proniknou i do nejhlubších květů. Oči jsou velké a lysé. Tykadla jsou zakončena hrotem a u samců porostlá dvěma řadami štětin.

Stanoviště: Různorodé podle druhu, jak lesy, tak otevřená krajina. Některé druhy žijí i ve vysokých nadmořských výškách. Obecně tam, kde se vyskytuje živná rostlina housenek.

Aktivita: Aktivní jsou obvykle v noci, některé druhy i ve dne, kdy za letu sají z květů. Některé druhy migrují.

Potrava: Housenky se živí různými rostlinami - bylinami, keři, stromy - podle druhu, nebývají příliš vybíravé. Motýli sají nektar.

Rozšíření (výskyt): celosvětový, největší druhové bohatství je v tropech

Rozmnožování a vývoj: Samice kladou vajíčka jednotlivě nebo ve skupinách, obvykle na spodní stranu listů živných rostlin. Housenky jsou středně velké až velké (10 i více cm), lysé, na osmém zadečkovém článku bývá růžek či osten. U některých druhů se housenky při vyrušení stavějí do výhružné polohy vztyčením přední části těla, na které mohou být i skvrny ve tvaru očí. Tento postoj připomíná sfingu, což dalo čeledi latinské jméno. Kukly jsou uloženy v zemi v komůrce nebo u povrchu v řídkém zámotku, jsou hladké, někdy s odstávající pochvou sosáku. V ČR mívají jednu generaci, přezimují obvykle kukly (někdy i více let, než se motýl vylíhne).