Zrak hmyzu

Složené oči hmyzu (obr. 1) jsou tvořeny řadou jednotlivých oček (obr. 2), to způsobuje, že obraz je mozaikovitý (obr. 3). Čočky v očkách nemohou zaostřovat, proto je obraz okolí pro hmyz neostrý. Umožňuje však snadno zpozorovat pohyb, což je důležité pro dravý hmyz při lovu a pro většinu hmyzu při útěku před predátory.

obr. 1 - složené oko hmyzu (vážka)

obr. 2 - vnitřní stavba oka

obr. 3 - mozaikovité vidění hmyzu

Napadá-li vás otázka, zda je tohle důvod, proč je tak těžké zasáhnout mouchu, pak odpověď zní, že to není důvod jediný. Dalším důvodem je stavba očí, na níž záleží velikost zorného pole. Právě mouchy totiž mají tak velké zorné pole, že vidí téměř na všechny strany a není možné se k nim přiblížit "zezadu". A třetím významným důvodem je frekvence nervových impulzů mezi očima a mozkem. Zatímco u člověka je tato frekvence okolo 24 impulzů za sekundu, u hmyzu může být až desetkrát vyšší, a proto se mu pohyby jeví pomalejší než nám. Neplatí to samozřejmě pro všechny druhy hmyzu, záleží na způsobu života. Jsou i druhy, u nichž je tato frekvence nižší než u člověka, např. jen 8-10 impulzů za sekundu.

Vnímání barev je u hmyzu jiné než u člověka. To je dáno tím, že hmyz má v očích jiné zrakové pigmenty než člověk. Většina hmyzu má v očích dva druhy pigmentů, jeden reaguje na zelené a žluté světlo (vlnová délka okolo 550 nm) a druhý na modré a ultrafialové světlo (méně než 480 nm, ultrafialové méně než 380 nm). Nevidí tedy červenou barvu (kolem 650 nm).
Některé druhy vývojově pokročilého hmyzu (blanokřídlí, motýli) mají tři druhy pigmentů - pro ultrafialové (okolo 360 nm), pro modré až fialové (okolo 440 nm) a pro zelené světlo (okolo 580 nm) - a mohou vnímat celé barevné spektrum (v rámci své citlivosti na světlo) a dokonce rozlišují jednotlivé barvy a jejich směsi.
Pro srovnání člověk vnímá vlnové délky v rozsahu (cca 400 - 750 nm).

Vnímání ultrafialového světla je pro hmyz důležité ve vztahu k potravě a k rozmnožování. Některé rostliny opylované hmyzem mají na květech barevné vzory viditelné pouze v ultrafialovém pásmu (a tedy neviditelné pro člověka), kterými lákají hmyz (obr. 4-5). Podobně některé druhy motýlů mají na křídlech vzory viditelné pouze v ultrafialovém pásmu, jejichž účelem je přilákat partnera.

obr. 4 - květ viděný lidským okem

obr. 5 - květ viděný okem hmyzu

Pro denní hmyz je také důležitá intenzita světla, kterou velmi dobře rozezná a spojuje ji s denní dobou. U létajícího hmyzu jsou oči také významné pro navigaci. Dokáže vnímat tzv. polarizované světlo (odražené paprsky kmitající pouze v jedné rovině), což jim umožňuje určit pozici slunce i přes mraky.

Zrak je důležitý především pro hmyz aktivní ve dne. Noční druhy mohou mít oči méně vyvinuté a spoléhají se na jiné smysly (hmat, čich, popř. sluch). V této souvislosti je možná vhodné vysvětlit, proč zejména noční hmyz nalétává na umělé zdroje světla. Navigace hmyzu je vázána na přirozené zdroje světla, v noci je to například měsíc. Vzhledem k jeho velké vzdálenosti dopadá jeho světlo do obou očí hmyzu se stejnou intenzitou, což mu umožňuje udržovat přímý směr. Pochází-li ale světlo z blízkého umělého zdroje, dopadá do každého oka s jinou intenzitou. Ve snaze o kompenzaci tohoto vjemu začne hmyz mávat křídly na jedné straně těla rychleji a začne se po spirálovité dráze blížit ke zdroji, až do něj nakonec vletí.

zpět na anatomii | smysly hmyzu