Sdružuje původně tři samostatné řády ploštice, křísi a mšicosaví.

Ploštice (Heteroptera)

HeteropteraPočet druhů na světě (v ČR): 50 000 (900)

Délka těla: 2 až 100 mm

Znaky: Malý, středně velký i velký suchozemský i vodní hmyz s bodavě sacím ústrojím směřujícím dozadu pod tělo. Přední křídla jsou přetvořena v polokrovky. Tělo je často ploché (odtud název ploštice). Křídla skládají podélně na zadeček. Barva těla může být jak zcela nenápadná (zelená, hnědá, šedá), tak pestrá s různorodou kresbou, případně i výrůstky, jamkami či tečkami. Kromě složených očí má řada druhů i dvě jednoduchá očka. Většina ploštic má vyvinutá křídla, zadní blanitý pár bývá menší než polokrovky. Některé druhy mají křídla zkrácená či jsou úplně bezkřídlé (např. štěnice). Nohy jsou zpravidla kráčivé. U vodních druhů jsou končetiny přeměněné k plavání (znakoplavka), případně k lapání kořisti (jehlanka, splešťule). Vodní druhy dýchají vzduch pomocí dýchací rourky nebo dýchacího otvoru na zadečku.

Ploštice jsou známé svým zápachem, který pochází ze zvláštních žláz. Chrání je před dravci anebo ochromuje jejich kořist. Řada druhů umí vydávat zvuky díky zvláštním orgánům. Někdy má tuto vlastnost jen jedno pohlaví. Některé vodní ploštice mají i sluchové orgány.

Stanoviště: vegetace, tlející dřevo, vodní plochy a pomalé toky (parazitické druhy na obratlovcích včetně člověka a jejich hnízdech)

Způsob života: Býložravé druhy zpravidla sají rostlinné šťávy, dravé druhy loví jiný hmyz, velké vodní ploštice i obratlovce (žáby, ryby i malé ptáky) větší, než jsou samy. Některé ploštice žijí v početných koloniích.

Potrava: Většinou býložravé, ale i řada dravých druhů (hlavně vodní). Některé druhy sají krev teplokrevných živočichů.

Rozšíření (výskyt): celosvětový

Rozmnožování a vývoj: Až na výjimky se ploštice množí pohlavně. Páření probíhá různým způsobem v závislosti na druhu. Někdy jsou partneři na sobě, jindy zadečky k sobě a hlavami od sebe anebo v pravém úhlu aj. Samice kladou vajíčka, někdy pomocí krátkého kladélka, zpravidla ve skupinách na vegetaci do půdy a podobně. Někdy samice vajíčka hlídají, dokud se larvy nevylíhnou. U některých vodních druhů lepí samice vajíčka na hřbet samcům, kteří je nosí do vylíhnutí larev. Vývoj je proměna nedokonalá. Larvy procházejí čtyřmi až pěti stádii, během nichž jim přibývají články chodidel a tykadel a rostou křídla. Larvy některých druhů žijí pohromadě. Většina našich ploštic má jednu generaci do roka a přezimují ve stadiu dospělce nebo vajíčka.

Taxonomie řádu: 4 podřády (Nepomorpha - vodní, Geromorpha - žijící na hladině, Cimicomorpha - suchozemské, Pentatomorpha - suchozemské), 73 čeledí

Pozn.: Několik čeledí má zvláštní způsob rozmnožování. Nedochází ke kontaktu pohlavních orgánů, ale samec prorazí stěnu zadečku samice na libovolném místě a sperma vniká do tělní dutiny a doputuje do pohlavních orgánů samice. Případně ho přenáší do zvláštního kapsovitého orgánu v zadečku samice, odkud se přes tělní dutinu taktéž dostane do jejích pohlavních orgánů, kde dojde k oplození.

 

Křísi (Auchenorrhyncha)

AuchenorrhynchaPočet druhů na světě (v ČR): 30 000 (800)

Délka těla: většinou malé druhy do 20 mm, větší jsou pouze cikády a svítilky až do 100 mm a rozpětí křídel až 280 mm

Znaky: Mají krátká tykadla. Sosák vystupuje z hlavy, často je výrazně dlouhý a silný. Křídla skládají do stříšky. Samice mají kladélko a samci zvukotvorné orgány. Zbarvení bývá jednotvárné, zelené, hnědé, žlutavé apod. Lze rozlišit čtyři skupiny křísů:

1) cikády - Mají velkou širokou hlavu a zužující se tělo (délka do 55 mm). Barva bývá hnědá či zelená. Cikády jsou teplomilný hmyz známý schopností vydávat silné zvuky. K tomu účelu mají samci na prvním zadečkovém článku membránovitý útvar, který rozechvívají svalem. Obě pohlaví mají sluchové orgány.

2) pěnodějky - Malý hmyz (délka nejčastěji do 15 mm). Larvy si vytvářejí zvláštní pěnovitý obal (odtud jméno) na ochranu před vyschnutím a před predátory. Pěna vzniká tak, že larva fouká vzduch do vylučovaných sekretů. Umějí dobře skákat.

3) svítilky - Patří sem největší zástupci řádu. Mají roztodivně tvarovanou hlavu. Na středohrudi mají tzv. krytky. V klidu splývají s okolím. Při vyrušení odkryjí zadní křídla, na nichž mívají pestré skvrny, které mají zaplašit útočníka.

4) křískové - Druhově nejpočetnější skupina. Malý (do 20 mm) a štíhlý hmyz s širokou hlavou. Většina druhů je nenápadně zbarvených, jiné jsou výrazně pruhované či skvrnité. Dobře skáčou, mají silné zadní nohy, které bývají pokryté trny. Umějí se dorozumívat zvuky díky zvláštnímu orgánu na zadečku.

Stanoviště: na vegetaci, především na listech, stoncích a kmenech, méně často na kořenech

Způsob života: Vysávají rostlinné tkáně a přebytek vody s cukry vylučují jako medovici.

Potrava: rostlinné tkáně

Rozšíření (výskyt): celosvětový

Rozmnožování a vývoj:

1) cikády - Samci lákají samice silnými zvuky. Páření probíhá na vegetaci. Samice pak brzy silným kladélkem naklade do větví stromů a keřů či stromků bylin vajíčka v menších skupinách. Jejich celkový počet může být až okolo jednoho tisíce. Larvy se po vylíhnutí zahrabou do země, kde sají na kořenech rostlin. První pár nohou je uzpůsoben k hrabání. Larvy mají vyklenuté čelo a delší tykadla než dospělci. Vývoj je proměna nedokonalá. Larvy procházejí 5 až 6 stádii, kdy se jim postupně vyvíjejí základy křídel. Vývoj trvá několik let (v několika případech až 17 let). Poslední stádium opustí půdu a na vegetaci se naposledy svlékne a objeví se dospělec. Larvy téže generace zpravidla opouštějí půdu ve stejnou dobu.

2) pěnodějky - Samice kladou vajíčka do prasklin v rostlinách. Larvy žijí na rostlinách, výjimečně v půdě sají na kořenech.

3) svítilky - Samice po páření kladou vajíčka na hostitelské rostliny a přikryjí je ochranným sekretem. Larvy často vylučují vosk ve formě dlouhých vláken.

4) křískové - Samice kladou vajíčka do hostitelských rostlin. Larvy žijí obdobně jako dospělci. U některých druhů se shlukují.

Taxonomie řádu: 31 čeledí

 

Mšicosaví (Sternorrhyncha)

SternorrhynchaPočet druhů na světě (v ČR): 12 000 (400)

Délka těla: do 30 mm (většina druhů do 10 mm)

Znaky: Jedná se o malý hmyz. Řád se člení na čtyři skupiny.

1) mšice - 2250 druhů na světě, cca 130 v ČR. Málo sklerotizovaný hmyz (tzn. s relativně měkkou vnější kostrou) s křídly nebo bez nich. Má kráčivé nohy a neumí skákat. Tělo má nejčastěji zelenou, černou nebo hnědou barvu. Na zadečku mívají dvě krátké rourky, které vylučují látku odpuzující predátory.

2) molice - 1200 druhů na světě, asi 20 v ČR. Drobný 1-2 mm velký hmyz se dvěma páry křídel. Tělo a křídla mají pokryté jemným voskovým povlakem, který vylučují ze žláz na zadečku. Umějí skákat. Jsou teplomilné.

3) mery - 1500 druhů na světě, v ČR cca 100. Hmyz podobný křískům z řádů křísů dorůstající velikosti 1-5 mm. Mají dva páry křídel, která střechovitě skládají. Třetí pár nohou je uzpůsoben ke skákání.

4) červci - 7000 druhů na světě, asi 150 v ČR. Vyznačují se velkou pohlavní odlišností. Samci bývají bezkřídlí nebo okřídlení s druhým párem křídel přeměněným v jakési pahýlky. Oči, tykadla i nohy jsou dobře vyvinuté, ústní ústrojí a trávicí soustava jsou ale zakrnělé. Samice jsou bezkřídlé, tykadla a nohy jsou redukované nebo zcela chybí, zato mají vyvinuté bodavě sací ústní ústrojí. Tělo bývá pokryto ochranným voskovým či hedvábným štítkem.

Stanoviště: na vegetaci, především na listech a stoncích

Způsob života: Všichni mšicosaví žijí na rostlinách, často ve skupinách obsazují hostitelské rostliny. Během vývoje a života mohou střídat hostitelské rostliny (např. mšice) anebo sají celý život na jedné rostlině (např. červci).

Potrava: rostlinné tkáně

Rozšíření (výskyt): celosvětový

Rozmnožování a vývoj:

1) mšice - Složitý cyklus zahrnující střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování, v dospělém stádiu tak dochází k vytváření několika odlišných forem samic. Na jaře z oplozeného vajíčka vzniká samice-zakladatelka, která je bezkřídlá a rozmnožuje se nepohlavně, klade vajíčka nebo rodí larvy. To jsou buď tzv. virginopary, které jsou bezkřídlé nebo křídlaté a dále samy kladou neoplozená vajíčka nebo rodí larvy. Nebo tzv. sexupary, což jsou zpravidla okřídlené samice produkující z neoplozených vajíček samce i samice, kladou vajíčka i rodí živé larvy. Další formou je tzv. gynopara, vzniklá nepohlavně a produkující samice, tzv. andropara pak produkuje samce. Posledním typem je tzv. ovipara, vzniklá nepohlavně, která po páření klade malý počet oplozených vajíček, která přezimují a další jaro se z nich líhnou zakladatelky. Samci mohou být křídlatí i bezkřídlí a bývají menší než samice. Vznikají pouze z neoplozených vajíček. Nejvíce vajíček kladou zakladatelky, až několik stovek, ostatní formy jen několik desítek, ovipary pak jen maximálně 15. Larvy procházejí čtyřmi vývojovými stádii.

2) molice - U některých druhů dochází k námluvám formou jakého samčího "tance" kolem samice a opakovanému dotýkání tykadel. Po páření klade samice kladélkem vajíčka (až 150) se stopkou na spodní stranu listů. U četných druhů je známo příležitostné nepohlavní rozmnožování. Larva prvního stadia je oválná, plochá, s nohama, tykadly i očima a pohyblivá. Když najde na rostlině vhodné místo pro sání a přisaje se, začne se pokrývat ochranným voskovým povlakem. V dalších dvou stádiích dochází ke zkrácení nohou i tykadel a redukci očí. Poslední čtvrté stádium po čase přestane přijímat potravu, dojde ke zvýšení produkce vosku a změně tvaru těla. Vznikne oválná schránka, v níž dojde ke změně stavby těla a objeví se okřídlený dospělec. Schránka se nazývá puparium. Uvedený způsob vývoje na pomezí proměny nedokonalé a dokonalé se nazývá allometabolie.

3) mery - Po páření klade samice kladélkem na rostliny oválná vajíčka se stopkou. Larvy procházejí pěti stádii. První stádium není podobné dospělci, je oválné, pohyblivé a jeho úkolem je vyhledat vhodné místo k sání. Ostatní stádia jsou pak téměř nepohyblivá, mají kratší nohy a nejsou schopná skákat. Během larválního vývoje dochází k růstu počtu článku tykadel a nohou, ke zvýraznění jednotlivých částí těla a k vývoji základů křídel. Během vývoje larvy z rostlinných šťáv produkují velké množství cukernaté medovice, která se hromadí na listech i pod nimi. Z posledního stádia pak vznikne plně okřídlený dospělec schopný skákat.

4) červci - Pohybliví samci vyhledávají samice. U některých druhů se vyskytuje i nepohlavní rozmnožování. Samice zpravidla kladou vajíčka, výjimečně jsou i živorodé. Počet vajíček závisí na druhu, od několika málo až po tři tisíce. Vajíčka bývají chráněna voskovými destičkami anebo je samice kladou do půdy. První stádium je pohyblivé a vyhledá vhodné místo k sání. Ve vývoji samců následují 3-4 pohyblivá či nepohyblivá stádia. U třetího a čtvrtého stadia se objevují základy křídel, tykadel a nohou (u nepohyblivých). Tato dvě stadia nepřijímají potravu. Po nich se objevuje dospělec. Popsaný typ nedokonalé proměny se nazývá parametabolie. U samic po prvním pohyblivém stadiu navazují jen jedno až dvě další stadia, která nemají základy křídel a jsou pohyblivá nebo nepohyblivá. Po dalším svlékání vzniká jedinec se vzhledem larvy, ale s funkčními pohlavními orgány.

Taxonomie řádu: 4 podřády (Aphidoidea - mšice, Aleyrodoidea - molice, Psylloidea - mery, Coccoidea - červci), 39 čeledí

Pozn.: Od červců se získávají barviva, používaná k barvení textilu a v kosmetice. A také šelak, což je pryskyřičná látka získávaná od jihoasijských druhů červců.

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat