HMYZ.NET
Motýli

Motýli

Lepidoptera

Motýli

Počet druhů na světě (v ČR): 165 000 (2700)


Rozpětí křídel: až 300 mm (v ČR do 150 mm); (největší motýl světa)


Znaky: Nejtypičtějším znakem motýlů jsou dva páry křídel pokrytých šupinkami, které se překrývají a dodávají křídlům rozličné barvy. Barva křídel je dána vnější a vnitřní strukturou šupinek a pigmentovými barvivy. Zbarvení může být buď pestré, anebo ochranné a nenápadné. Zadní křídla mohou být někdy výrazně menší než přední, u některých druhů se vyskytují i samice se zakrnělými křídly. Tělo je zřetelně rozděleno na hlavu, hruď a zadeček. Bývá obvykle ochlupené. Ústní ústrojí je sací, má podobu sosáku. U některých primitivních druhů zůstala zachována kusadla. Tykadla mají mnoho různých podob, např. nitkovitá, hřebenitá, kyjovitá, štětinovitá. V rámci druhu se mohou lišit tykadla samců a samic. Kromě složených očí, která jsou často nápadná, mívají i jednoduchá očka. Hruď nese jak křídla tak končetiny. Nohy jsou kráčivé, obvykle dlouhé a štíhlé, na chodidlech bývají chuťové buňky. U některých druhů se v hrudi nachází sluchový orgán (slouží např. můrám k vnímání "radaru" netopýrů, kterému se pak mohou vyhnout). V zadečku jsou uloženy životně důležité orgány včetně pohlavních.


Stanoviště: téměř všechny druhy krajiny (v horách až do 6000m)


Způsob života: Naprostá většina druhů je aktivních v noci. Např. v ČR je z celkového počtu druhů jen cca 150 aktivních ve dne. Rychlost letu závisí na tvaru a velikosti křídel v poměru k hmotnosti těla, rychleji létají motýli s menší plochou křídel, např. lišajové (až cca 55 km/h).


Potrava: dospělí motýli se živí tekutou potravou zpravidla rostlinného původu, housenky jsou býložravé, u několika druhů masožravé


Rozšíření (výskyt): celosvětový, největší druhové bohatství je v tropech (zejména v Jižní Americe)


Rozmnožování a vývoj: Vývoj je proměna dokonalá. Rozmnožování je pohlavní, partenogeneze (tj. vývoj z neoplozených vajíček) je velmi vzácná. Před pářením vyhledávají samci samice. U denních motýlů nejprve zrakem a na kratší vzdálenosti pak čichem. U nočních motýlů čichem, a to až na vzdálenost několika kilometrů. Páření může trvat až několik hodin. Vajíčka, kterých může být od 20 až po 18 tisíc, kladou samice jednotlivě nebo ve skupinách obvykle na rostlinu, která je potravou housenek. Tělo housenek bývá válcovité a měkké. Mají dobře vyvinutou hlavu s kousacím ústrojím. Tykadla bývají velmi krátká. Na hrudi jsou tři páry nožek, na zadečku 4 páry panožek a na posledním článku jeden pár pošinek. U některých čeledí (např. píďalek) chybějí panožky, u jiných zase chybějí pošinky. Zbarvení, tvar a ochlupení housenek je velmi různorodé. Housenky mají snovací žlázy. Žijí buď v rostlinách (např. ve dřevě), nebo v přenosných schránkách (jak je tomu u vakonošů) a nebo na rostlinách. Existují i druhy masožravé, které se živí vajíčky hmyzu nebo pavouků, larvami a kuklami mravenců apod. Některé druhy se živí živočišnými látkami, např. vlnou nebo peřím. Housenky procházejí dvěma až 40 vývojovými stádii (nejčastěji 4-5). Ke kuklení se housenky přemisťují na jinou část rostliny nebo na povrch půdy či do půdy. Časté jsou kokony chránící kuklu. Kukla je mumiová. Několik posledních zadečkových článků může být pohyblivých. Na konci zadečku bývají háčky sloužící k pevnému uchycení. Kukla může mít různé tvary, být pokrytá trny či chloupky. Celý vývoj trvá několik týdnů až měsíců.


Taxonomie řádu: 2 podřády, 127 čeledí - druhově nejbohatší jsou Pyralidae (Zavíječovití - 24 000), Noctuidae (Můrovití - 22 000) a Geometridae (Píďalkovití - 20 000)

Podrobněji o některých čeledích:

Babočkovití
Babočkovití (Nymphalidae)

Okáčovití
Okáčovití (Satyridae)

Otakárkovití
Otakárkovití (Papilionidae)

Běláskovití
Běláskovití (Pieridae)

Modráskovití
Modráskovití (Lycaenidae)

Soumračníkovití
Soumračníkovití (Hesperiidae)

Lišajovití
Lišajovití (Sphingidae)


Motýli ve fotogalerii


© Jakub Pechlát 2005-2007, hmyz.net(zavináč)seznam.cz
Magnetický hlavolam NeoCube