7. díl - Sociologický význam

Aniž si to běžně uvědomujeme, hmyz má svůj podíl na výsledku historických událostí a utváření dějin. Ukážeme si to na několika příkladech.

art018Není pochyb o tom, že se hmyz podílel na utváření lidských civilizací. Je doloženo několik případů, kdy přítomnost hmyzu zmařila plány na kolonizaci nových území. Například norské osady v Grónsku byly opuštěny dlouho před objevením "Nového světa" Kolumbem, protože osadníci nebyli s to čelit hmyzím býložravcům (nejspíš můra osenice Agrotis noctua), kteří ničili jejich úrodu a pastviny. Komáři a nedospělá stádia některých roztočů překazili pokusy Francisca de Montejo dobýt Mayskou civilizaci v roce 1549 a oddálili nadvládu Španělů nad poloostrovem Yucatan téměř o 150 let. Dokonce i v současnosti brání moucha tse—tse (rod Glossina) kolonizaci rozlehlých oblastí střední Afriky, protože šíří parazita jménem trypanosoma, který způsobuje spavou nemoc u lidí a nemoc nagana u dobytka.

art016Na druhou stranu, hmyz také pomohl urychlit kulturní vývoj. Třeba Bourec morušový byl určitě jedním z hlavních motivů pro založení obchodních cest mezi Evropou a Čínou a sehrál roli v roce 1492, když Kryštof Kolumbus objevil Nový svět při hledání cesty po moři do Orientu za hedvábím a kořením. Americký nosatec květopas, který je významným škůdcem bavlny a zdecimoval hospodářství amerického Jihu koncem 19. století, tak přispěl k diverzifikaci zemědělství, průmyslovému rozvoji a stabilizaci venkovského hospodářství Jihu. Ve městě Enterprise v Alabamě stojí od roku 1919 pomník, na němž je nápis: "Na počest bavlnového květopasa a jeho podílu na zvěstování prosperity".

Sociologický dopad hmyzu člověk notně pocítil na bitevním poli. Bez nadsázky lze říci, že v historii zemřelo více vojáků kvůli vším a komárům než kvůli kulkám a bombám. Tento hmyz šíří nemoci, které zasáhly celé armády, ovlivnily výsledky válek a určovaly osudy říší. Vši jsou známé tím, že mohou přenášet tyfus, často nazývaný "horečkou z dlouhého pobytu v zákopech", protože se šíří ve špatných hygienických podmínkách obvyklých ve válce. Malárie a žlutá zimnice, které přenášejí komáři, mají také na svědomí mnoho mrtvých, zvláště tehdy, když byly boje vedeny v tropech a subtropech.

art017Od objevení moderních chemických prostředků proti hmyzu se dopad hmyzem přenosných nemocí na válečné akce snížil. Bod zlomu nastal během druhé světové války, když americké síly získaly taktickou výhodu nad nepřítelem použitím DDT, tehdy nově objeveného insekticidu, který hubil vši a komáry přenášející nemoci. Občas se říká, že DDT zachránilo více životů než penicilin, zvlášť v asijsko-tichomořském regionu. Japonská armáda nebyla vybavená pro boj s hmyzem přenosnými nemocemi a někteří historikové tvrdí, že rozsáhlé epidemie tyfu a malárie by brzy donutily Japonsko kapitulovat, i kdyby USA nesvrhly atomovou bombu.

Vsuvka: Hmyz ve válce

Archivy vojenské historie jsou plné příkladů, kdy hmyzem přenášené nemoci hrály klíčovou roli při určení výsledku bitvy nebo války:

V roce 1346 oblehla armáda Tatarů město Caffa u Černého moře. Když mezi Tatary propukl mor, házeli těla svých mrtvých přes hradby do města, dokud se jeho obyvatelé nevzdali.

V roce 1803 nedokázaly malárií oslabené francouzské invazní síly Napoleonova švagra potlačit vzpouru domorodců ve francouzské kolonii Haiti. Toto vojenské fiasko, které vyústilo v nezávislost Haiti, patrně odradilo Napoleona od zřízení základen v Novém světě, a dokonce mohlo urychlit jeho rozhodnutí prodat Louisianu Spojeným státům.

V roce 1814 byly znovu Napoleonovy plány zmařeny hmyzem přenášenou nemocí, když epidemie tyfu zastavila jeho vojáky při pokusu o invazi do Ruska. Během tříletého tažení zemřelo 105 tisíc Napoleonových vojáků v boji a 219 tisíc podlehlo tyfu.

Během Krymské války (1853-55) zasáhla útočící Ruskou armádu epidemie krvácivé horečky, když překračovala bažiny v jihovýchodní Evropě, které byly zamořené komáry. Spojenými silami pak Anglie, Francie, Turecko a Sardinie snadno porazily oslabené Rusy a obnovily vojenskou kontrolu nad pobřežím Černého moře.

Žlutá zimnice byla rozhodujícím faktorem Španělsko-americké války. V okamžiku, kdy USA v roce 1898 konečně dobyly Kubu, většina španělských okupačních sil byla zdecimována nemocí a nebyla schopná boje.

Tyfus decimoval také vojáky v první světové válce. Nemoc byla nejspíš příčinou prodloužení války, protože obě strany byly natolik oslabené, že nebyly schopné provést rozhodující bitvu.

Malárie měla důležitý vliv na kondici armád obou stran v americké občanské válce (1861-1865). Na konci války bylo evidováno 1,2 milionu léčených a 8 tisíc zemřelých na malárii. Nemoc ovlivnila i Makedonskou frontu v první světové válce, bojiště na Filipínách ve druhé světové válce a také Vietnamskou válku, kde bylo v letech 1965-71 hlášeno 80 tisíc případů.

© John R. Meyer, North Carolina State University – použito se svolením autora
© překlad Jakub Pechlát, 2006 – šíření textu možné jen s písemným souhlasem