8. díl - Kultura, náboženství a estetika

O uctívání vrubounů ve starém Egyptě slyšel už asi každý. Podobně se asi většina z nás shodne, že motýli jsou krásná stvoření. Hmyz podněcuje lidskou představivost a tvořivost už velmi dlouho a mnoha způsoby, jak si ukážeme v tomto dílu.

Vzhledem k hojnosti hmyzu a rozsahu jeho vlivu na životy našich dávných předků, není překvapením, že se stal nedílnou součástí lidské kultury od umění a řemesla až po mytologii a náboženství. Například ve starém Egyptě lidé pozorovali brouka Vrubouna posvátného (Scarabeus sacer), jak valí kuličku trusu a došli k závěru, že obří vruboun musí každý den valit slunce po obloze. Brouk začal být uctíván jako symbol znovuzrození a nesmrtelnosti – jeho každodenní pouť po nebi se stala podobenstvím lidského života. Obrazy vrubouna se staly součástí egyptského umění a náboženství. Bůh Cheprer byl zobrazován s hlavou vrubouna, kameny zpracované do tvaru vrubouna se pokládaly na ústa a oči mrtvých, aby je ochránily před zlými duchy a drahokamy ve tvaru vrubouna jsou opakujícím se motivem egyptských klenotů a dalších dekorativních výrobků.

Symbolický charakter hmyzu se objevuje i v dalších kulturách. Ve starém Řecku byla bohyně Psýché (zobrazovaná jako noční motýl) symbolem duše a ducha. Pro Číňany byla kudlanka symbolem krutosti a tajemství. Pro buddhisty je cikáda symbolem vzkříšení. Pro Egypťany byla moucha symbolem hrdinství („Řád zlaté mouchy“ byl vojenským vyznamenáním za chrabrost). Ale pro Židy je moucha zjevením zla, zosobněním Belzebuba, pána much (samotného Satana).

Náboženský a symbolický význam hmyzu se často zobrazoval v dobovém umění, literatuře, hudbě a tanci. Například umělci rané renesance používali ve svých náboženských obrazech mouchu jako symbol všudypřítomnosti zla. Číňané, kteří považovali mouchu za symbol radosti, ji často používali v umění. Láska je často zobrazovaná v podobě včel nebo motýlů, jak to můžeme vidět na obraze ze 16. století „Venuše a Amor“ od Lucase Cranacha.

Mnoho druhů hmyzu je ceněno prostě pro jejich krásu. Pestrobarevní brouci se v některých částech Afriky a Jižní Ameriky nosí jako brože, a to živí, přivázaní k tělu. Barvu měnící křídla motýlů rodů Morpho a Urania se používají jako součást klenotů a dekorací. Obrazy hmyzu lze běžně nalézt na látkách, keramice, kuchyňském vybavení a někdy dokonce na mincích nebo poštovních známkách.

Hmyz se objevuje na známých kresbách řady umělců už od dob našich jeskynních předků. Běžně se používal jako ústřední motiv na jemných sítotiscích čínských a japonských umělců. Lze ho nalézt (s pozoruhodnými detaily) na květinových zátiších Jana van Huysuma a dalších holandských realistů z 18. století. Objevují se také na moderních grafikách J. Harpera a M. C. Eschera. Mouchy a mravenci jsou často obsaženy v surrealistických krajinách Salvadora Daliho. Měděné rytiny motýlů jsou typickou tvorbou Anneli Arms a Charles Burchfield se proslavil vizualizací přírodních zvuků (např. cvrčků nebo sarančí).

Řada lidí považuje zvuky hmyzu za formu hudby. Číňané někdy chovají cvrčky v bambusových klecích a poslouchají jejich cvrkání. Cvrčci byli také inspirací pro dílo „El Grillo“ (Cvrček), populární skladbu Josquina des Pres (17. stol.), kterou složil pro zahradní party Leonarda da Vinciho. „El Grillo“ byl první hudební skladbou, která byla vytištěna knihtiskem Johanna Guttenberga. „Papillons“ (Motýli) Roberta Schumanna jsou sérií krátkých skladeb napsaných v letech 1829-31. Tyto melodie obsahují zvláštní změny nálady a směru, jak hudba (podobně jako motýl) přechází z jedné scény do druhé. „Let čmeláka“, složený v roce 1900 jako součást opery „Car Saltan“, je patrně nejznámější hudební skladbou inspirovanou hmyzem. Její autor, Nikolaj Rimskij-Korsakov, je známý díky své hudbě, ale málokdo ví, že byl také nadšeným sběratelem hmyzu.

© John R. Meyer, North Carolina State University – použito se svolením autora
© překlad Jakub Pechlát, 2006 – šíření textu možné jen s písemným souhlasem