Dodatek II. - Chrobáci jdou na pomoc

Přírodní rovnováha je velmi křehká věc a člověk již mnohokrát ukázal, že jejím zákonitostem dosud plně neporozuměl. My si ale ukážeme příklad, kdy se podařilo narušenou rovnováhu obnovit s pomocí přírodě vlastních prostředků.

chrobákPro osadníky přicházející z Evropy v 80. letech 18. století vypadala Austrálie jako ideální místo pro chov dobytka. Mírné klima, zelená tráva a spousta místa pro zvířata. Ale v té době v Austrálii žádný dobytek nežil. Kvůli své dlouhé geologické izolaci od zbytku světa byla Austrálie jediným kontinentem kromě Antarktidy, kde ve volné přírodě nežili žádní kopytníci (krávy, jeleni, ovce, velbloudi, lamy, žirafy, koně, zebry aj.). Následkem této izolace se zde vyvinuly unikátní druhy savců a prostředí jinde obývaná kopytníky zaplnili klokani a další vačnatci.

Změna začala v lednu 1788, kdy do Austrálie dorazili britští osadníci s prvním nákladem dobytka, který tvořilo pět krav, dva býci, sedm koní a 44 ovcí. Během dalších 200 let populace lidí i hospodářských zvířat narůstala a dařilo se jí. V polovině 60. let 20. století žilo v Austrálii už skoro 30 milionů kusů hospodářských zvířat. V té době už bylo zřejmé, že tato zvířata mají na australskou krajinu nežádoucí vliv. Čerstvý trus v množství asi 300 000 tun denně sloužil jako potrava pro mračna obtížných much. Když trus zaschl do podoby suchých a pevných „kravinců“, začal se rok po roce hromadit a ukrajoval z půdy vhodné pro chov dobytka asi 2 miliony hektarů ročně. Trus také snižoval kvalitu pastvy, protože podporoval růst plevelných rostlin, které byly pro krmení dobytka nevhodné.

Výzkum provedený počátkem 60. let 20. století odhalil, že za problémem s dobytčím trusem stojí brouci chrobáci. Všechny původní australské druhy byly totiž přizpůsobené malým a poměrně suchým kuličkám trusu vačnatců. Jelikož kopytníci nebyli nikdy součástí australské přírody, nebyly zde žádné původní druhy chrobáků schopné „zpracovávat“ jejich trus. Tento problém nebyl vidět, dokud byla stáda dobytka malá. Jenže spolu s tím, jak rostlo množství chovaného dobytka, narůstaly i problémy. Bylo jasné, že je třeba něco udělat, než se Austrálie pokryje souvislou vrstvou trusu.

Řešení problému nalezli vědci ve východní Africe, kde už po miliony let travnatou krajinou putují obrovská stáda divokých zvířat. Právě zde začali entomologové od roku 1967 sbírat chrobáky, kteří byli přizpůsobeni ke zpracování trusu kopytníků. Tyto druhy byly pečlivě namnoženy v zajetí, aby se zbavily parazitů a patogenů, a poté převezeny do Austrálie, kde byli vysazeny na pastvinách s dobytkem. Brouci se v novém domově rychle zabydleli a dramaticky zlepšili situaci, protože dokázali dobytčí trus odstranit už za pouhých 48 hodin. Tato schopnost vedla i k vítanému snížení množství obtížných much. Díky těmto broukům tak dnes v Austrálii existuje ekologická rovnováha mezi dobytkářským průmyslem a plochami, kde se pase dobytek.

© John R. Meyer, North Carolina State University – použito se svolením autora
© překlad Jakub Pechlát, 2007 – šíření textu možné jen s písemným souhlasem